Andělské návrší
Dnes jich tam sedělo hodně. Přes celou délku střechy muzea, tak patnáct andělů. Seděli si tam nahoře a dívali se na ten šumraj pod nimi. Na sobě měli bílé košile s madeirovou krajkou. Ty krásně splývali se sněhobílými křídly. Drželi v rukách košíčky a z nich sypali sníh a hvězdný prach dolů na lidi. Zřetelně jsem viděla tvary sněhových vloček. Ten prach byl kouzelný. Vytvářel pohodu a užití si přítomné chvíle.
Terezka se na ně dívala a jasně cítila jejich laskavou přítomnost. Oni byli vlastně všude... V kostele, poletovali ve vzduchu, procházeli se mezi lidmi, v prostranství zámku, v zámeckém sklepení, ... Bylo jich tam opravdu plno. Našeptávali lidem, vedli je, provázeli, hlídali jejich kroky. Kdo mohl, viděl je...
Bylo krásně na andělském návrší v Litomyšli.