Barvy

Barvy

15.06.2015 20:10

Je mi smutno bratříčku,

dnes jsem modrá...

Modrá v dálce na obloze,

jako slza na krajíčku...

Dnes se cítím modře,

jako kaňka na papíře...

Studánka zpívá slova moudrá

a já se rozpustím v mlze...

Jako touha modrých hořců,

jako vášeň bílých hřebců...

U pomněnek, u víl veselých,

ztratila jsem svůj denní smích...

Žlutou tu mám ráda,

když mi kryje záda...

Lány žlutých slunečnic už nevídám,

ale stejně ti něco dám...

Bosou nohou po kamení,

tam co radost ze srdce mi pramení...

Ve hvězdách tam je psáno,

už máme taky dost nandáno...

Smutek, žal, soužení,

přilétne vítr v okamžení...

Rozčechrá nám vlasy,

přivane lásku, štěstí a spousty spásy...

A už toho mám taky dost, jdu na emhádéčko,

takže lidí páčko!

Béžová v širém hávu,

dýchá, dýchá do daleka...

S otisky včerejšími dojdeme k ránu,

se soudností bez lásky...

S rozumem v koncích,

s prázdnýma rukama...

Jsme chytřejší, jsme stejní,

ani tu ani tu nenajdu Tě...

V nebeských hodinách tiše odbíjí čas,

ten čas co je v nás...

Bledé tváře, růže bez trnů,

smáčel déšť náhrobky minulé...

Kdysi bylo a možná i nebude,

ani teď a ani minule...

Dneska jsem béžová,

bez strachů a vad...

Bez tváře, bez minulosti,

bez Tebe, bez nebe...

Ve spektru barevném,

běhali jsme kdysi...

Já v růžové a Ty v modré,

jako v Edenu, jako tamsi...

Z duhových kuliček poskládám větu,

co je z medu a pluje ve větru,

ve vánku....

Tváře ošlehané,

Zefír povídá o horách, mořích,

lidských srdcích...

Co čekají na naději, tak jako my...

V duze ukryju Tě,

budu si Tě hýčkat na život příští...¨

Ve světle luny Tě koupat,

tak jako kdysi...

Kdysi jsem čekala naši lásku,

ale Ty jsi dal přednost jiné...

Já odpustila Ti,

možná si to přečteš...

Třeba hledáš jinou duhovou kuličku...

Možná jsem zamilovaná, možná milovaná,

možná poblázněná....

Možná jsem se zbláznila...

V duhových zítřkách přijde jas,

tak zas a zas..

Dnes jsem černá,

bez bázně a hany...

Třeba mě někdy pochopíš,

ale teď vůbec nevíš...

V fialových tmách nenajdeš mě,

v antracitu pochopíš mě...

Srdce se uzavřelo na tisíc západů,

zemřelo kvůli tolika důvodům...

Zavřela se truhlice,

zavřel se sen...

Tam bývá ten,

co se mnou je nespojen...