Dej...

Dej...

27.10.2015 01:02

Bože dej mi vůli a hřej mě!

Hřej mě po staletí... po tisíc let prokletých....

Uzřu mraky nad démony! Uzřu!

Kde je krutý smích, kde den?

Kde tisíc let zavřených ve věži....

Zamkl jsi mě na tisíc západů...

Ani den, ani sen.... ani mraky neodhalí mě...

Ve světlu ve tmě.... v průvanu....

Zahalím Tě má milovaná Neferlin...

Jsem bez bázně a hany... Jsem láska, jsem těžká....

Těžká než tisící nebe....

V knize osude píše se...

Ani ten, ani den....

V nachu... v kráse nebe našla jsem Tě...

Kdo ví kdo jsem.... Kdo jsi Ty... kdo jsou Tvé rty... co ve tmě hledaly mě...

V nachu jsem! Rozumíš?! V nachu jsem...

Tak zlom to! Zlom špatný osud, ať čistou duši mám!

V krutém osudu dala jsem Ti den!

Kde jsou naše děti?

Tak sakra co? Kde jsou?

Nepochopíš mě! Ani já Tebe!

Ukaž mi dálky snění!

Tak sakra co?

Kdes mě nechal? Kdo vlastně jsi a kdo jsem já?

Jsem v Bohu! Rozumíš?! V Bohu!

A nikdy se to nezmění!

Rozumíš nikdy!

Dej mi vůli....

Věděls, že dýchám?

Tak co věděls?

V pávu, v hradu, se sedmerými dýkami...

Jsem v nachu, jsem!

Jsem zloba tisícerých osudů!

Tak sejmi to! Sejmi to!

Ani za nic, ani za den!

Věř mi.... já Ti dala život... a Ty nic....

Jsem zloba v Tobě.... sedmý den našich rtů...

Jsem prudká vášeň horkých višní...

Uzřu Tě! Uzřu!

Tak sakra co? Tak co?!

Kde vlastně jsi? A kde jsem já?

Jsem v Božím citu! Rozumíš?!

V Božím citu jsem...!

Kdo ví co vlastně chci....

Vem mě a odejdi... už nikdy už nikdy to nechci cítit....

Umřela jsem pro den a ne pro Tebe! Tak pochop mě....

Kdo ví, co nám osud chystá...Tak prosím pochop mě! Jsem v Bohu a v něm zůstanu!

A Ty to nezměníš! Nikdy! Ani za tisíc osudů.... Protože Tě miluji.... protože jsem se zbláznila..........

Averitas!!!