Gaia... volání...

Gaia... volání...

19.08.2017 14:11

Chvěješ se a studíš má milovaná Gaio...

Jsem tu s Tebou po staletí...

Otvírám ráno... nebeskou lásku...

Odejdi tího... Dej mi z Tvých dlaních pít....

Jsem strouha života... moje lásko...

Odejdi černoto, probuďte se vy co spíte!

Tam v řadách jsme... andělé pluku Archanděla Michaela!

Kde je souboj míru s temnotou?

Kde pohádkové dobro?

Tak odejdi, odejdi temnoto!

Táhni tam, kam patříš.

V ruce držím svíci, tak hřej mě a dej mi pít.

Jsem v bílé říze, jsem Tvoje ostraha.

Jsem krása kosatců a dicenter.

Jsem nahá a bez viny.

Jsem slepá, slepá láskou... z těch výfuků, harampádí, plastů!

Kdo jste, že mne ničíte?

Kdo vám dal život? Kdo Vám dal právo mne bít?!

Smiřte se se životem! Chci dýchat!

Pokud nezemřete svojí rukou, tak mojí ano.

Třesu se a bolím... Jsem studená...

Kde máte srdce?

Však miluji vás, ale už nemohu.

Zatněte zuby a žijte!

Jsem ve smíru zeleném, tam dýchat chci!

Otevřte oči Bohu!

Tam je váš dech! Což nyní!

Jsem lotos, blahobytný bol...

Sejměte ruce a dejte se do díla!

Jsme v Kristu, my z Plejád.

Tak nehřešte slovem a dejte se cestou lásky, však ji všichni chcete!

Jsme nebeská láska, tak přikloňte hlavu... hlavu k Bohu.

Na cestě poznání dejte se... Což neslyšíte, což nevidíte milovaní?

Kde máte srdce?! Kde se hřeje vůle Boží?!

Jsme andělé legie Archanděla Michaela, tak tuš!

Jsem síla Boha, dám vám klíč... když najdete mne...

Jsem poupě, jeho sedmý trn.

Tak křič a volej! Nikdo tu není! To černota umlkla.

Hřejte boží srdce na nebesích!

♥