Jdu mezi hroby

Jdu mezi hroby...

01.12.2018 22:08

Jsem krutá a smrti propadlá... Jsem neskutečná a nejsem Tvoje...

Jsem blahobolná a cítíš ze mne smrt...

Jsem krutost sama a nemám nesmír...

Zemřu a z hrobu nevyjdu, nepatřím osudu...

Jsem krutost sama a bolím tisícimi hříchy...

Jsem krutost sama a zabiju Tě kolikrát budu chtít...

Nepatřím osudu, nepatřím Ti...

Jsem posedlá a blahobytná!

Já volám z duše Boha a legie archanděla Michaela, vzbuřte se!

Volám vás z hloubi duše, tak sejměte mě!

Sejměte mne z krutosti!

Pokaždé když chodím mezi hroby, jsem bezcitná a bezmíry. Nejsem tu sama, jsem tu s ním...

Vane za mnou dech smrti a jeho dráby dotýkají se mojí duše...

Jsem v bolesti mrtvých dětí, jsem smrt bláznů a tříštím zrak svůj o svůj vlastní hrob...

Tam padly oči mé a nechci vidět bolest mé duše...

Jsem krutá a nemám míru citu...

Boha nevidím, srdce nemám...

Jsem mezi hroby a nosím lucernu...

Jsem anděl smrti... ach můj Osiridik....

Čeká na moje slova a já mu brzy podám ruku...

Tak svěř se temnotě...

Nikdy, nikdy Ti nesvěřím svoje srdce a ani svoji duši, ty upálená temnoto!!!

Tak táhni mezi hroby, nedám Ti duši a ani děti mé Ti patřit nebudou!

Jsem královna naděje a nic Ti nedá v šanc...

Ta zmiz a zameť za sebou!

Jsem sedmá naděje Boha a první slunečnice na lánu!

Tak táhni z duši moje, šmejde protivnej... nejsem osudu, jsem Kryštofova paní!!!