Lípa

Zrodila se z mořské pěny, tam stojí hráz a kamenů pár…

Stojím ve stromořadí a nevidím konec.

Jsem poběhlice a nevnímám čas.

Jsem tuponosá a neslyším.

Neslyším…

Otevřela se brána a vidím jeho čas…

V knihovně hledám pravdu, hledám poznání a svůj dech.

Jsem tu po tisící a mávám do oken.

Stojí lípa na náměstí a dívá se na děti pod sebou.

Stojím ji v patách a dřímám děj.

Skloň se osude a posečkej.

Čas tak strašně rychle letí a já líbala vzduch.

Uhodila pátá a jitří se prach…

Stáda koní protnou čas, skrz cestu osudu…

Ach osude v mých dlaních, dej mi času pár a posečkej.

Jsem blahobytná a jímám strach.

Nejsem tu, jsem půlkou u Boha.

Kdo má poznání o něm?

Kdes v Akáše je zapsán čas?

Hřmí se a dští oheň severních draků, jižních sopek…

Kráso z tůní, povstaň!

Jsem prvorozená a přece poslední.

Smiluj se Bože nad námi. Jsme tvoje děti, času pár…