Mateřinka

Kdysi jsem pracovala v jedné mateřské školce na vesnici. Budova nízká, s větší zahradou s vyžitím pro děti akorát... Chtěla jsem vždy pracovat s dětmi, po letech se mi to splnilo. Ale bohužel jsem se srazila s místní realitou... Je mi smutno z toho co jsem tam viděla a slyšela... Přišlo mi jako by se tam zastavil čas z dob hluboké totality... Přístup k dětem v mých očích rozhodně nebyl takový jaký by měl či mohl být. Myslela jsem si, že pokud někdo má vystudovanou školu se zaměřením na děti, tak by se k nim měl taky umět chovat. Bohužel. Vědomosti mají, to ano, ale to hlavní co by měli mít, to je zřejmě nikdo neučil... LÁSKU k dětem... Ne ke svým vlastním, k dětem co jsou hodné, nezlobí, chovají se tak jak se po nich chce... ALE lásku ke všem dětem. ... Zkoušely jsme na něj všechno a nic nefunguje... Něco přeci ano....

Ano, děti mají mít své hranice, nejde to s nimi vždy po dobrém... ale té lásky jsem tam cítila velmi, velmi málo. K dětem máme přistupovat s úctou a s laskavostí... Nedělat rozdíly zda je holka či kluk, zdravý či nemocný, hodný či zlobivý... Máme je prostě milovat. Miluj svého bližního jako sám sebe! (Mk 12,29-31) Pokud nemilujete sami sebe, jak můžete milovat druhé....

Zbyla mi po tom jen hořká pachuť....