Nesedí

Jsem v boru za lesem, tam kde sklání se tisíc borovic.

Ach kráso z tůní hořkého nebe.

Jsem boru a nejsem.

Bůh jen ví kde jsem.

Jsem hořká jako mandle a vítr fouká do stran.

Jsem v boru a nejsem tu.

Nakláním se nad hlubinami a líbám smrti ruce.

Jsem v hořkosti dechu umírajících vojáků.

Jsem na hraně smrti a dýchám tiše.

Jsem ztrouchnivělá a hořká…

Tam kde je láska, umírá i naděje.

Jsem v prachu cest a nedám se svést.

Tam v portě mám tři klíče.

Ukrývám tajemství a přemýšlím o smrti.

Jsem jelenem, co líbá nesmír.

Ach třes se spanilosti a podávám ti jedovaté jablko.

Nejsem tvá a nebudu.

Jsem v dechu hořců a líbám ledový vítr.

Třesu se a bolím…

Jsem Míša… zbloudilý stín…