O (d) pusť...

O (d) pusť...

21.01.2018 21:54

Tak chvěj se stíne, chvěj se do daleka...

Už Ti nepatřím...

Jsem duhou, jsem vesmírem...

Bloudím katedrálou, jsem v šestém nebi...

Kde hlavu mám svojí, kde se číší můj den?

Už nevím, rozumíš?

Nevím!

Jsem nesmělá, padlá kopretina.

Tak odejdi Kristiáne a zemři.

Nepatřím Ti, patřím Bohu.

Jsem sklíčko z hory Prométea.

Ten jedinný měl pro mě pochopení...

Ty jen vážeš a lákáš a nemáš úctu mou.

Jsi hříchem bez hany. Nejsi nic...

Jdi k Bohu a tam buď.

Odejdi a už se nevracej.

Jsem v nesmíru, tam pod dubem hledala jsem víru.

Jsem prostá a tichá...

Pár beránků běhá po nebi.

Vidíš je?

Vzhleď Tomáši, tam máš srdce!

Jsem prostá a tichá, jsem ve vesmíru. Tichá duha.

Jsem první i poslední smlouva Noemova.

Vzhlédni k výškám a líbej Boha.

Už Ti nepatřím, tak odejdi.

Tichá dohodo, kdo Tě sepsal?

Jsem bezbranná a tichá, jsem křišťálová, jsem lichá...

Tak otevři dveře a pusť mě...

Ty zůstaň a buď vesmírem.

Víc nepotřebuješ.

Odejmi jeho hřích, Bože můj... však se udusí!

Tak hleď a pij kalich krve.

A tiše přijímej tělo mé.

Bůh Ti odpusť.