Psychologie barev

Psychologie barev má základ v tom, jakým způsobem působí barvy na člověka. Barvy působí nejen na lidské tělo, ale také na duši člověka. Vzpomínky a asociace, které u jedinců vyvolávají, pak napomáhají v diagnostice a terapii. Psychologie barev je psychologickou disciplínou, která je součástí obecné psychologie. Zaměřuje se zejména na studium vlivu barev na psychiku člověka a na osobní preference různých barev jednotlivými osobnostmi. Mezi příklady výzkumů v tomto oboru patří kvantifikace osobních preferencí různých barev, vliv barev na emoce či sledování vlivu barvy na naše rozhodování. Poznatky z oboru psychologie barev jsou využívány například v architektuře, medicíně či marketingových strategiích (psychologie prodeje).

Přestože se individuální vnímání jednotlivých barev a jejich odstínů u jednotlivců liší, při empirických výzkumech preferencí barev docházejí vědci k výsledkům, které mají obecnou platnost. Podle Maxe Lüschera, který nejvíce rozpracoval významy barev, jsou jejich obecné významy, platné pro většinu populace.

Již staří Egypťané využívali vlivu barev na lidské zdraví a také dávné civilizace Indie anebo Číny barvy používaly při léčbě nemocí. Takovýmto postupům se říká chromoterapie a zahrnuje v sobě kromě působení barev taky světlo, jakožto léčebný prostředek. Některé účinky barev podle těchto starobylých metod pomáhali třeba zklidňovat, zmírňovat nemoci, pomáhali při léčbě bolesti, nebo naopak, stimulovali tělo a mysl, zvyšovali energii apod. V roce 1903 získal Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství dánský lékař Niels Ryberg Finsen jako ocenění jeho přístupu k léčení nemocí, zejména pak "lupus vulgaris" (forma kožní tuberkulózy) pomocí koncentrovaných světelných paprsků. 

Základy pro obor psychologie barev vznikaly již v antice. Například již proslulý antický lékař Hippokratés spojoval barvy s různými lidskými povahami a ke svému rozdělení na čtyři temperamenty podle mísení šťáv v těle připojil také barvy: 

• flegmatik – zelená
• melancholik – modrá
• cholerik – žlutá
• sangvinik – červená

Podle typologie Carla Gustava Junga (1875 – 1961) dávají přednost teplým barvám žluté a červené extroverti, zatímco zelenou a modrou volí spíše introverti. Německý psychiatr Ernst Kretschmer (1884–1964) pak rozdělil lidi na dva druhy - cyklotýmy, schizotýmy. Přičemž cyklotýmové jako otevření lidé jsou vůči barvám vnímavější a volí nejraději červenou a žlutou. Naproti tomu schizotýmové jsou rezervovaní a líbí se jim spíše chladné odstíny, jako je zelená či modrá.

Fyziologické a psychologické působení barev

Díky tomu, že barvy ovlivňují náš vegetativní systém, podněcují či utlumují určité tělesné reakce. Teplé barvy, jako jsou například červená, oranžová, žlutá a podobně působí na lidský organismus stimulujícím účinkem. Zvyšuje se krevní tlak, zrychluje puls, metabolismus, nervové vzrušení. Naopak studené odstíny, ke kterým patří zelená či modrá, pak způsobují útlum a zklidnění. To jsou jedny ze základních poznatků psychologie barev.

Psychologické efekty barev na člověka se odrážejí především ve vnímání, percepci určité barvy. Takovéto vnímání je do určité míry subjektivní (pro někoho může třeba meruňková barva být velice příjemná, jinému navozuje spíše nelibé pocity), avšak některé efekty barev mají univerzální význam, čili jsou pro nás všech relativně podobné. Kupříkladu barvy v červeném spektru a jejich odstíny – čili rudá, oranžová a žlutá – na nás působí jako varování, upozornění, nebezpečí. Taky v přírodě jsou nebezpečná zvířata obvykle výrazně zbarvená těmito barvami se snahou říct "Nesněz mě, jsem jedovatá". Příkladem jsou různé amazonské žáby, hmyz, ještěrky, ryby apod. Proto i všechny výstražní signalizace v dopravě nebo i třeba pouhé vyznačení v textu těmito barvami nejvíce upoutá naši pozornost.

Ani v dnešní společnosti není význam barev natolik jednoznačný. Barvy můžou mít různé významy od kultury ke kultuře. V našich podmínkách je ku příkladu tradiční barva šatů nevěsty bílá, avšak třeba v Číně je bílá barva barvou smutku. Výzkumy ukazují, že v mnoha případech účinek barvy naši náladu může být pouze dočasný. Modře vymalovaný pokoj může zpočátku navozovat pocity klidu, avšak tento efekt se později v relativně krátkém času rozptýlí. Je to taky o jistém přivyknutí si, kdy již ona barva na nás nemá po určitém čase taký vliv, jako když jsme do onoho pokoje vstupovali v prvních dnech či týdnech.