Světelné spektrum

Anglický vědec Sir Isaac Newton ve svém zkoumání v roce 1666 objevil fenomén, ve kterém když světlo projde přes skleněný hranol, tento pouhý bezbarvý paprsek, který jinak nevidíme, se rozdělí do všech nám známých viditelných barev. Další experimenty pak ukázaly, že tyto světelné efekty a barvy se můžou vzájemně kombinovat. Například červené světlo dohromady se žlutým vytváří oranžový odstín.

Barevné spektrum je pro lidské oko viditelná část elektromagnetického spektra o vlnových délkách 380 až 750 nm (nanometrů) odpovídající frekvenci 790 až 400 THz (terahertzů). Příslušné vlnové délky závisejí na indexu lomu, pro vnímání barev je zásadní frekvence. Rozsah vlnových délek představuje světlo (tedy světlo viditelné pro lidské oko). Nejcitlivější je lidské oko na elektromagnetické záření vlnové délky 555 nm, což je zelená barva. Barevné spektrum neobsahuje všechny známé barvy. Souvisí to se schopností lidského oka a součinností mozku. Barvy mezi červenou a fialovou (purpurová) a nesaturované barvy jako růžová chybí. Jsou totiž složeny ze směsice různých vlnových délek.

Vnímání barev člověku umožňuje fyzikální vlastnost světla zvaná vlnová délka, přičemž světlo nevyzařuje na všech vlnových délkách rovnoměrně. Lidské oko rozeznávající vlnové délky vnímá potom světlo jako barevné. Barva objektů, na něž se díváme, je ovlivněna odrazností (tj. tím, jak který předmět pohlcuje či odráží určité vlnové délky).