Teď

Umřelo mi srdce, dnes už po třetí …

Kde by byl můj den bez dětí?

Jsem ve stínu kapradiny a dýchám do tmy…

Stojím tu s touhou dalekou,

Jsem křehkost jeho bytí, jeho něžná květina…

Jsem Bohem daná a nemám svůj den…

Vyházím strach do smetí a budu tu stát… snad už poprvé…

Jsem Bohu daná… a nemám strach bez dětí…

Kdoví kde schovává krovky u květů blahočetných…

Jsem křehkost jablonecké vázy a hřmot skály Prométea…

Tak Bože dej mi zprávu od Herma…

Skýtám tu tisíc dopisů smutných duší…

Jsem naděje v právu a tluču do skály.

Vím, kde bolí jejich srdce a kde je jímá strach…

Jsem tu pro ně, jsem Bohem daná a vyženu strach zpět do podsvětí!

Já polykala tmu snad tisíc let…

Teď tu stojím a čekám na příkaz Tvůj…

Kdo ví kde je můj milovaný Michael?

Bože, dej mi vůli Tvou…