Tichá jsem...

Tichá jsem...

14.11.2017 20:59

Jsem krása co se v ní číší zrak hořců...

Jsem Tvůj dech... dech skleněných zvonců...

A ty to víš...

Žels přišel a já nevím co nabídnouti...

Topím se ve smutku... Jsem tichoplachá...

Jsem sedmá řada bílých laní.

Ve květu najdeš, ve smrti zboříš... Jak tělo Kristovo.

Kde je chrám jeho těla a kde zmar?

Jsem jak posedlá, zmatená a bez bolu nemám den?

Jsem sedmým dnem a pátým trnem.

Jsem uzamčená v kostnici.

A Tys moje jedinné světlo.

Jsem naděje... a kde má naděje naději?

Jsem zimohřivá... Jsem jako sklíčko z hory Prométea...

Ach... však kdes on je?

Kde jsou moji milý, což mě opustili?

Jsme za Tebou vílo poblouzněná...

Však kde je můj Pan? Cos mi kdysi hrál satyru, vískal vlasy...

Kde Hefaistos, krása nejvěrnější...

Kde Dionýsos, jak libě mluvil, z vesela....

Kristián a Kryštof už tu není...

A Michael....

Jen Charlie zbyl... Je jiný... jiný...

Tvoje představa plavá... kouše a studí...

Kde mám Boha? Na nebesích...

Víra má předpojatá... Jsem ztracená jak v vřavě...

Jsem bosonohá... tichá ve mlýně...

Klapy klap... klapy klap....

Jsem prudá jak jed... Mojí cností je křehkost i vítr mě odvane...

Však chytnu se větví a budu tu pro něj...

Nebo on pro mne?

Kde mám Boha?

Na výsostech...