Zjara

Jsi slunce mých dnů a já dech tvých polibků.

Jsem zář a ty paprsek.

Jsem den a ty mlhavé ráno.

V půlměsíčním údolí cosi povolí.

Tam je trůn holubic a nesmír v planém dechu.

Můj osude jsem tu a netrnu.

Povedu vojska a nekleknu.

Rozdám lásku do posledního zrníčka a nechci nazpět ani půlku.

Jsem v blankytném květu a dřímám druidskou hůl.

Runovým písmem popíšu skálu u jezera...

Kdoví kde je jeho dcera...

Tam topí se a vzdychá.

Jsem jara květ a naděje tvoje.

Tak přijď a dej mi čas.

Neznáš poznání, ale já znám Boha.

Tak dej mi ruku a pojď... Už je čas...