Zlom se...

Zlom se...

17.05.2016 00:26

Jsem v temné pýše, vstříc osudu...

Hraju křivou hru... jsem temná a pobledlá...

Jsem dvě strany mince...

Kdo má pro mě pochopení...

Táhni a neodstup... Křivá přísaho!

Nabokov... nikdo nechce...

Nikdo nestojí... Nikdo nekřičí!

Jen temný vzdech!

Táhni, tak táhni osude!

Chci pryč, chci k němu... ke svému osudu...

Cítím pařížské víno...

Temnota mě střeží... umřu sama a bez nikoho...

Jsem hloupá, že tu jsem...

Jsem tmavá... a Bůh nikde!

Ach proboha kde to jsem?

Jsem tmavá a Ty nikde...

Umřu sama beze svědků! Ach osude!

Ztemnělá múzo! Prolhaní muži!

Temná zákoutí Paříže... děvky a alkohol...

Jsem poslední sirkou... prodáš mě a co dál?

Tak sakra a co dál?!

Jsem pýcha osudu a Ty nic!

Tak táhni temný hříchu... smrad popelnic!

Točí se a umírá můůra zvenčí...

Taky jí jednou budu... taky umřu...

Chtěla jsem slávu, nemám nic... vůbec nic...

Jsem tmavá smradlavá deka bez hranic...

Tam kdesi u piva, prohrál jsi mě!

Zapřel jsi mě! Svojí milovanou... snoubenku...

Taháš se s jinou a co já?

Kde jsou květy lásky... kde Tvůj smích...

Zapřel jsi mě jako vždy... jsi temný...

Co víš o mé duši? Co o mých citech?

Jsem pobledlá a Tobě je to jedno....

Jsem třetinkou...

Zhasnu jako ta lampa.... Ty jsi víc?

Koho vlastně Bůh miluje? Kdo si zaslouží jeho lásku?

Jsem hra, jsem flétna... tak zlom mě když to dokážeš!

Bibli nečteš, mě neznáš... zapřel jsi mě...

Jsi mé temno... a já Tě milovala...

Jsem prázdná... plna hříchu a beznaděje...

Vzříšejte mě... vzkříšejte...

Už nejsem milovaná... Jsem temná, prolhaná, smutná a studená...

Jsem hřích nekřesťanské doby... mrtvá a studená...

Vemte mě domů... už nemohu....