S touhou květinou podám Ti ruku,

V duchu sedím, do tmy hledím.
Hledám lásku stoletou, já ukryla jí do světnice.
V truhlici na dně leží s pokorou a nadějí,
že já vzpomenu si...
Kde jsi byla má hrdličko milovaná?
Já obejmout Tě chtěla, v náručí udusit.
Přišel mrak zlosti, usmrtil Tě vodou
Vzpomenout si chci, ach Bože vzpomenout si chci!...

Jsem křehká jako luční kvítí
a silná jako planá růže.
Jsem včelí vosk i vosí žihadlo.
Jsem krása z luk
a jsem slza z nebe.
Jsem hrom i blesk, jsem dech z hořců.
Jsem ranní rosa, jsem noční motýl,
pohled z nebe, pozdrav z pekla.
Kdo se v lásce vyzná,
když ne já?...

Jsem v tůni a vycházím...
Jsem z jara blaženosti a vidím Slunce v Rybách...
Jsem třezalka, božská tráva...
Tak osude v mých dlaních, tleskni nad mou hlavou...
Jsem tu a ty střežíš osud můj...
Jsem v blankytu a kladívka soudců se třesou...
Ach dýme v osudu... Schoval jsi mě do sudu času...
...

Co se píše tu a tu? Kde písmo Svaté vzalo se?

Za vším hledej strach. Nosíme jej všichni v různých podobách. Je zdrojem našich nemocí. I když se to nezdá, je vždy někde v hloubce schován. Strach blokuje všechno, je to, to nejhorší co je na této planetě, hned po pýše. Veškerá úzkost, nervozita, agrese, bojácnost, obavy,... Pod tím vším se skrývá strach. Strach není dobrý pro nikoho. Neplést si...

Neboli také řečeno Eucharistie. Kněz na mši svaté v části zvané bohoslužba oběti, proměňuje chleba (oplatku) a víno v Kristovo tělo a krev. Ježíš při Poslední večeři řekl... "Toto je moje tělo... Toto je kalich mé krve... to konejte na mou památku". Při mši svaté se z "obyčejné" oplatky a vína proměněním přes kněze stává Kristovo tělo a krev....

Mám tu prostřený stůl a čekám jen na Tebe...

Jsi slunce mých dnů a já dech tvých polibků.

Změny jsou takové, co očekáváte... Nebo neočekávané. Dobré nebo špatné. Nechápete proč zrovna vy a hřímáte na osud. Buď je přijměte nebo ne. Můžete se s nimi prát, bojovat s nimi nebo je brát jako výhodu. To nejlepší, co vás mohlo potkat. Teď chci mluvit o změnách, které chcete vy sami. Chcete změnu a ona nepřichází. Nejde jí udělat. Proč?...

Dnes jich tam sedělo hodně. Přes celou délku střechy muzea, tak patnáct andělů. Seděli si tam nahoře a dívali se na ten šumraj pod nimi. Na sobě měli bílé košile s madeirovou krajkou. Ty krásně splývali se sněhobílými křídly. Drželi v rukách košíčky a z nich sypali sníh a hvězdný prach dolů na lidi. Zřetelně jsem viděla tvary sněhových vloček....

Dobrou noc, paní mé kouzelné...

Protože lidé nevědí, že mají prosit za odpuštění hříchů. Lidé nejsou dobří a ani zlí. Jsou takový, co si nesou. A lidé si nesou hříchy. Hříchy nebo také chcete-li bloky, si nese na duši každý z nás. Jsou různě velké a týkají se negací po různu (strach, nenávist, zloba, závist, žárlivost,...) Představte si duši jako disk do pc. Jsou...

Jsem bez bázně a hany, na hranách osudu

Často vídám nad mateřskými školami velkého anděla troubícího na trubku, hrajícího na housle či harfu. Dokonce jsem tam viděla letět i kometu. Tam, kde pracuji jsem viděla už několikrát pomáhat anděly dětem. Jedno z nejhezčích je když děti leží v postýlkách a andělé nad jejich hlavami létají v kruzích a sypou na ně kouzelný prach. Takto je uspávají....

Věřím ve víly! Věřím, věřím, věřím! (z filmu Hook - Peter Pan)

Jsem v tříšti ledu a za oponou...

Ano, mám dary. Mám je od Boha. A nejsem jediná. Mít "nadpřirozené" schopnosti vypadá jako mít úžasný život bez mráčku. Bohužel opak je pravdou. Život s dary není jednoduchý, je spíše složitý, namáhavý a občas si připadáte jako na houpačce. Takový boj s větrnými mlýny. Člověk je tak trochu jiný, někdy spíše více jiný. Můžu říct, že je to...

Jsou to ti, co jsou povoláni od Boha, aby nesli Světlo na tuto Zemi. Bůh jim dal různé dary... jasnovidectví, léčitelství, kartářství, bylinkářství,... Jsou propojeni s nebem Světlem a nesou i různě velké hříchy. Co vím, tak je spousta hříchů spojených s Bohem, církví... Např. inkvizice, pronásledování pro víru, pronásledování pohanů křesťanů,...

Kdo nastavil co je dobře a co špatně? Všichni mají právo na lásku, všichni mají právo jít k Bohu. Když se dva lidi milují, je to dobře. Když se miluje muž a žena, je to dobře. Když se miluje muž a muž, žena a žena, je to špatně. Proč? Není snad mezi nimi láska? Úcta? Respekt? Kdo nám dal...

Věřte, že jedině Bůh. On je ten, co sedí na trůně a rozhoduje o nás. Však on nás stvořil a dal nám život. Ďábel nám ho bere. Ne Bůh jak si většina myslí a zlobí se na něj, když někdo zemře. Proč Bože? Proč se nezeptáte, kdo ho opravdu bere?

Moje milované víly jsem spatřila poprvé kdysi před třinácti lety. Začala jsem je vídat jako barevné malé světélka kroužící okolo pokojových rostlin. Pak jsem je začala vídat mentálně. Víly jsou bytosti Země. Jsou to krásná jemná éterická stvoření, většinou vysoké, štíhlé, jemné, křehké, citlivé, velmi empatické, nadané výtvarně, hudebně, pohybově,...

07.03.2021 18:20
Hle, posílám před tebou anděla, aby tě opatroval na cestě a přivedl tě na místo, které jsem připravil. (Ex 23,20)
Tu krásnou bytost s křídly a přetékající bezmeznou láskou... Typů andělů je hodně. Já se setkávám spíše jen s anděly strážnými a archanděly. Andělé jsou dar od Boha. Jsou naší intuicí. Nezapomínejme, že nikdy nejste sami....

Chce se mi napsat... hlavně nijak. Duchovní svět může být velmi zrádný, pokud nemáte zkušenosti či jste na začátku. Nemyslete si, že vás chci odehnat od vejití do duchovního světa, ale vím, o čem píšu.

Přináším požehnání pro všechny děti světa...

Stojím na rozbřesku a líbám Tvoje ruce...
Tam jitří se den a já čekám na Tvojí vůli, můj Pane...
Jsem tichá a laskavá...
Chci plnit Tvoji vůli, Pane můj...
Roztíná se den a já plynu...
Jsem hravá a tichá a miluji Tě...
Slunce vstává a já mám svůj den...
Moje děti na mě čekají a já líbám jejich líce......