Jsem něžnost jasu Tvého hlasu.

Ach má lesní vůně, ach má čistoto.

Jsem v duchu s Tebou a Ty neslyšíš...

Jsem krátce před rozbřeskem a vzdychám...

Jsem malá mořská víla s duší tajemnou, tak sviť a neodcházej...

Jsem krása Boha a miluji Tě, planu touhou a nemám dech

Jsem černá s bílou, ach kam mé kroky vedou...

Já hořím láskou a otevírám srdce své...

Jsem v písni Tvé a Ty mě neslyšíš...

Jdi v Pánu a neměj slitování, jsi hromem i bleskem a dojdeš tmy.

Ach líbezná ozvěno, kde tluče Tvé srdce a kde mráz kosí luka?

Ach paní má, kdo setřese bol z mých očí?

Jsem v radosti Tvé a Ty mě neslyšíš...

Kde líbáš prsty mé? A kde ční pahorky soustrasti?

Přijď mi vstříc a nechtěj klid...

Proč paměti nemáš... ach osude...

Ach nebesa v dáli, kde vězí volání potemnělého slunce a kde vřesy jsou....

Tak poslouchej osude, co chci říci... sedm dní máš a neztrať je...

Jsem krutá a smrti propadlá... Jsem neskutečná a nejsem Tvoje...

Ach osude volám Tě z hloubi duše...

Ach nebesa, nebesa... volám po osudu... v hloubce konání smývám den volání...

Ach vy sny snové zmatené, kde vyjdu a nezemřu?

Ach slzo z nebe, kam utíkáš, proč nepočkáš?

Ach Bože z mráčku, jsem tichá, mrazivá,

Jsem v ladnosti a Ty se ptáš co já...

Otevři se srdce mé, tam bolí můj den a hořkost přetéká....

Jsem slza z nebe... padám a nevím kam...