Dveře do zahrad a ticha v nás...

Otevírám srdce v ránu, kde blýská se slavík...

Jen přijdeš a trochu zemřeš, v hrsti mé...

přeji Ti jen lásku, lásku, lásku a zas jen lásku

Dotkni se slunce a i hříchů mých...

jsem v bláznovství modrého nebe...

Jdu s vílami rychle přes řeky štěstí...

Jsem krása z tůní a hvozdů širokých...

Jsem tu jsem... v nebi jsem...

Jsem v tichu, v dálce pojetí...

Čaruj řeko... vyčaruj ticho...

Ty mi už neublížíš... neublížíš...

Srdce přijde v ranní nevolnosti...

Bratříčku můj maličký... pomalu mi šlapeš na špičky...

Jsem květinou, jsem hrou, jsem hrou bezelstnou...

Až přijdeš ke mně... ukážu Ti cestu dalekou...

V koutku duše čekám na zprávu dalekou...

jsem láska, co se slzami se směje,

V nebesích dálek, k pokladům vlků... sedme se prach...

Jsem tu a kde jsem? V poli rozčiřavém...

Jsem tu a zpět v mlhavé dáli...

Květy zla setměly se v číši poháru s krví...

Jsem tam a zpět s rychlostí blesku...

Kde princezny spí a na čem? Kde draci? Kde láska toulá se po paloucích? Koupe se v potocích čistého nebe?

Kde já jsem pozbyla šedý měsíc v zákrytu růže...

Jsi láska... boží závan nad tůní...

Jsem nahoře i dole... v knihovně i v listí...